Norsk Lundehund, česky Norský lundehund nebo také Ptačí či papuchalčí pes (Lunde je norsky papuchalk), je celosvětově málopočetné plemeno. Pochází, jak je z názvu patrné z Norska, kde původně sloužilo k lovu papuchalků z jejich nor na útesech nad mořem. 
Dnes je lov papuchalků zakázán a tak je plemeno tak trochu zbytečné, je ale natolik zajímavé a zvláštní, že si zaslouží aby bylo zachováno, byť k jiným účelům. Lundehund má několik anatomických zvláštností, pro které se k této práci výborně hodil. Na první pohled si člověk všimne že má na každé noze víc prstíků, a s nohama se pojí i další zvláštnost - díky rozvolněným vazům dokáže rozpažit přední packy, obě tyhle vlastnosti používal ke šplhání po útesech. Pro pohyb v noře se pak hodilo to, že dokáže složit ušní boltce tak, že si úplně zavře uši a nenapadá mu tam hlína a také to, že dokáže zaklonit hlavu tak, že se s ní dotkne hřbetu - v papuchalčí noře neni moc místa na otočení.
Dnes slouží většinou jako společenský pes, ale vzhledem ke své obratnosti, rychlosti a radosti z pohybu se hodí i na psí sporty.
Například pro hry s míčkem, coursing, agility, někde s nimi dělají i flyball a dokonce pulling! Od známých víme, že s ním lze úspěšně chodit i dogtreky a to dokonce i longy! :o)
Povahově je norský lundehund veselý až rozpustilý, milý, pozorný, hravý, energický a poměrně chytrý pes, i když někdy trochu tvrdohlavý. Většinu věcí rychle chápou a dobře se tedy cvičí. Velmi příjemné je, že si své lidi hlídají, neodbíhají daleko a radostně přibíhají zpět, není u nich žádný problém s přivoláním! Jsou i velmi kontaktní, čímž poněkud připomínají kočku, pozornost nebo kontakt si vynucují třeba třením o nohy nebo i jinou individuální metodou (žduchanec čumákem do lýtka nebo laškovné kousnutí tamtéž) nebo si vám vylezou do klína a tam se stočí.
Díky své kontaktnosti, přátelskosti, citlivosti a nakažlivě prezentované dobré náladě by se možná osvědčili i jako psi canisterapeutičtí. Tady nastává ovšem otázka zda kontaktnost není spíš sobecká a zda by to zvládli psychicky a nervově, protože to je pes poměrně lehce vzrušivý, někteří až přecitlivělí.
Dospělí jedinci jsou jemní ve fyzickém projevu, uvádí se, že jsou schopni ulovit kořist, například myš, živou. Štěně je samozřejmě náležitě divoké. Jemnost ale souvisí i s výchovou a prostředím a neztratí se ani ve hře s velkými psy.
Je to středně velký, lehce stavěný pes, váhově dokonce spadá do kategorie malých plemen, je to ale kompaktní, přiměřeně svalnatý pejsek. Feny mají v kohoutku 32-35 cm a váží do 6 kg, psi měří 35-38 cm a váží do 7 kg.
Srst norského lundehunda je krátká s podsadou, barvy zlaté až červenohnědé s bílými znaky na hlavě, hrudi, spodní části těla, nohách a konci ocasu. Požadované jsou světlé "brýle" okolo očí. S věkem se konečky chlupů, hlavně na zádech zabarvují do černa a pes jakoby tmavne. Dříve se vyskytoval i v barvě šedé až černé. Srst má samočistící schopnost, je prakticky bezúdržbová a ani línání není nijak výrazné, i když líná jak podsada, tak krycí.
Při pohybu jakoby krouží předními končetinami, čímž celý dojem z pohybu vypadá poměrně směšně.
Lundehund patří do 5. skupiny FCI: Špicové a primitivní plemena, standard norského lundeunda.
Přestože se ve spoustě pramenů dočtete že málo štěkají, není to pravda, štěkají a hlásí a to obzvlášť je-li víc psů (i jiných než NL) pohromadě, pak jsou hodně hluční. Štěňátka neštěkají moc a když, je to u nich spíš legrační, ale je třeba to hned zatrhnout!!! protože čím jsou dospělejší, tím to bude víc, až vám to může způsobit problémy...
Jak jsem prezantovala naše dosavadní zkušenosti pár lidem v emailech, přišlo mi, že by to klidně mohli číst i jiní, tak čtěte :o) :
A jaké jsou dosavadní zkušenosti s lundehundem? Vesměs dobré až úžasné :o) jsou to fakt výborní pejsci. Jediné co mi maličko vadí, je že jsou fakt hodně malí, ale na některé věci, například cestování je to naopak zas velmi praktické. A pak ještě to, že na můj vkus víc štěkají. Můj první pes, československý vlčák, prakticky neštěká, za týden by se to dalo spočítat na pár prstech a tak na to nejsem zvyklá.
S lundehundem je život lehký a člověk si užije spousta legrace, jsou strašně moc vitální, mají nápady a jejich provádění je fakt úžasné! Už sám pohyb a celý projev je veselý.
Co se týče poslušnosti je to vcelku dobré, občas se sice zamyslí, zda má daný povel provést, ale pokud zaváhá nechá se většinou rychle přemluvit. Jsou poměrně chytří a učenliví.
Doma jsou celkem hodní, prakticky neničí, ale vlezou všude. Problémy můžou nastat se samotou, tu snášejí špatně a muže se stát, že to budou dávat hlasitě najevo! Pokud ale jste doma a zrovna nemáte čas, velmi dobře se zabaví prakticky jakoukoliv hračkou. Nároky na pohyb venku nemají zas tak velké, ale běhají velmi rádi a i celkem rychle. Pokud prší, což nemusí stejně jako jinou vodu (krom té na pití), dobře se dovyběhají i doma třeba za aportkem.
Jsou kontaktní a mají rádi lidi, i děti. S pejskama nemají problémy.
Jinak jsou to milí a zvláštní pejsci, hodně veselí, rozpustilí, celkem chytří a i poměrně poslušní a snadno vychovatelní. Velmi! přítulní, čímž poněkud připomínají kočku, protože si pozornost nebo hlazení vynucují třením o nohy a nebo vám vylezou do klína a stočí se tam jako kočka.
Současně to ale není žádný gaučový pes, jak spoustu lidí napadne když ho vidí, ale pěkný divoch. :o)
Lundehund půjde rád s vámi kamkoliv, do lesa, parku i do města a už jako poměrně malí mají docela výdrž a cestou bude provádět lundehundí kusy :o)
