Střípky, postřehy
Když bylo Laře sotva pár měsíců, cca 5, naučila se otevírat dveře, později i zavřený šoupací. Odemykat dveře ještě neumí a do lednice ještě kupodivu taky nevleze, teda u nás, ale někde na návštěvách nedrží tak pevně a je třeba jí občas hlídat.
Lara má lepší přehled než my co je v lednici a to i když je lednice zavřená. :o)
I v mrazáku se bezpečně orientuje čichem, já musím pečlivě zkoumat zrakem co by se v které krabičce nebo igelitu mohlo nacházet. :o(
S tim úzce souvísí i to, že sežrat se dá i na kost zmrzlý maso..
Lara je soutěživá - jak jsme na to přišli? Když v létě plave s páníčkem ve vodě za aportkem tak místo toho, co by jen sledovala jak je ještě aportek daleko a kdy už tam bude, kouká i na páníčka, jestli jí náhodou nepředhání. :o)
V létě nám otrhala všechny třešně kam až na stromu dosáhla, pak to zkusila i s jabkama, což jsme jí v létě zakázali. Na podzim už o ně nestála. (?)
Lov jsme jí taky zakázali, krom coursingu, kde je k neudržení, nejradši by běžela každý běh a když zrovna běží někdo jiný, kvílivě až štěkavě to komentuje. A krom myškování - obloukovitý skoky či troj až pětiskoky s občasným hozením zadkem a bleskurychlým zatočením většinou nikomu neublíží, Lara se pěkně proběhá a navíc je to pěkné na pohled. :o)
Hned poznala kdo má měkčí deku a pečlivě si jí vybírá, bohužel je to ta moje. :o(
Když venku prší a jde se ven, opatrně vystrčí nos, přimhouří oči, složí uši a otrávěně si vykračuje k nejbližší louce či pejskovi, dle toho co přijde dřív, pak okamžitě na nepřízeň počasí zapomene a už je jí jedno jak dlouho je v tom nečasu venku - ne tak tomu kdo jí doprovází. :o(
S větrem je to ještě lepší, ten Laře nevadí vůbec, naopak je dobré proti větru nasávat všechny ty pachy co přináší, tím líp a víc když je to vichřice nebo orkán ..
Pohyb po ledě nepřipadá Laře na rozdíl od spousty psů vtipný, ale naopak spíš mírně potupný, degradující její vážnost.
Na rozdíl od nás většinou ví kdy jít spát a tak je ráno velmi svěží. :o)
Skoro všichni cyklisti jsou v podezření že jsou Carlosem :o)
Lara má ráda společnost a je středem pozornosti, obzvlášt když za to něco dostane. Také proto nejvíc miluje ženský, dají se lehko obměkčit, dost často operují jídlem, nemusí se tolik poslouchat a nad Larou se častěj rozplývají. Vlastní panička je ale trochu jiná kategorie :oD
Když mi někdo volá těsně předtím než jdeme ven nebo už jsme na procházce, je třeba hledat s kým jdeme dnes venčit, případně koho máme potkat.
Lary utkvělá představa: "Všechno maso co se přinese domů je pro mě." S tím úzce souvisí, že nejlépe hlídanou věcí v naší domásnosti je lednice, tu hlídají i morčata, ty si hlídaj zeleninu a Lara maso :o)
Ať je léto nebo zima ve vodě je vždycky prima. :o) (i kdyby třeba jen tlapama)
Zmrzlá voda na kožichu nevadí.
Lara má v hlavě hodiny, změny času jí dost matou. My na tom sice nejsme tak dobře, ale taky bych změny zrušila..
Lara nemá v lásce výstavy a tak vždycky předem vylíná, popřípadě vymyslí nějakou jinou lotrovinu aby tam vypadala co nejlépe nebo dokonce nemusela jít vůbec!
Nejzábavnější hračky jsou ty co někde najde nebo co někomu ukradne, v tom případě primárně nemuselo jít ani o hračku :o)
Lara se naučila poměrně pozdě štěkat, až tak v 5 měsících, kolem roku a půl častěji. První náznaky opravdového vytí jsme slyšeli až po třetím roce když kolem jela záchranka a teď ve třech a půl letech nás občas zavytím probudí (sebe rozhodně ne).
Přibližne do roka byl veterinář její kamarád, pak si řekla, že už se za piškotky nenechá "tahat za nohu".
A přesně podle tohodle hesla, když byla na rengenu DKK se rozhodla, že prostě neusne, musela dostat pořádně velikou dávku sedativ.
V zimě je hloupost línat, ale celý zbytek roku se to vyplatí..
Potěšilo mě, jak Lara přijala nový štěňátko, dokonce mu pučuje svoje starý okousaný kosti a pelíšek a taky všechny hračky, s těma si ale Lara moc nehraje.
Dneska se Laře nechtělo běhat a tak když vyplašila bažanta, zlomek vteřiny přemýšlela co s tim, pak jí napadlo, že se podivá jestli bych jako nechtěla aby přišla, to jsem samozřejmě chtěla a tak na zavolání vzorně přišla a dostala odměnku, jindy jí sïce od bažanta většinou uřvu, ale je to podstatně složitější..
Za to hlad měla Lara dnes pořádný, takže hlídala čas lépe než já a zase si řekla šťouchnutím a výmluvným pohledem o žrádlo, na tom by nebylo nic divnýho, jen když jsem nesla misku už na místo, ještě mi upřeným pohledem připomněla že v lednici jsou zbytky kuřete, ze kterých by mohla kousek dostat. :o)
Změny času, jsou pro Laru poměrně nepochopitelné a obzvlášť na ten zimní je to vyloženě nepochopitelné trápení když má čekat na žrádlo byť o půlhodinu déle! (prodlužujeme to postupně)
10-11/08Larinka je měsíc březí a začíná se tak nějak zarovnávat, zatím se ještě vejde do vlastní kůže, ale je to podobné, jako když vám začínají být malé kalhoty. Nejdřív si ničeho nevšimnete, ale postupně se ta rezerva a pohodlí se kterou vám byly, nějak zmenšuje, postupně jdou hůř zapnout, hůř se vám v nich ohýbá, sedá, dýchá..na břiše a zadku se nějak sráží..:o) nikdo zatím netuší, že si dáváte po večeři pravidelně ještě druhou(malou), jen vy a vaše kalhoty :o) A tak nějak je to i s Larinkou. zatím vypadá normálně, i když rozhodně jsme už dlouho neslyšely od někoho na ulici že "je ten pejsek chudák nějak hubený" :o) Mlíčné žlázky už taky začínají tušit že asi budou potřeba a Larinka tuší že bude potřebovat trochu víc žrádla, navíc je čas od času nápadně mazlivá, samozřejmě pokud zrovna nespí, což je teď asi její nejoblíbenější činnost, směle konkurující žrádlu :o) Dokonce se zdá, jakoby budoucí štěňátka už začínala chránit, v situacích kdy se zdá že by mohlo něco hrozit se chová sebejistěji a dominantněji, naopak některé prkotiny které by jí jindy bavily jí teď nevzruší.
Bylo úžasný pozorovat Laru při porodu a následně při péči o štěňátka, jak přesně ví, aniž by se to někde učila co a jak a kdy udělat.
2009 Řekla bych, že štěňátkama se Lara trochu uklidnila nebo teď víc rozlišuje situace a naučila se šetřit energií na situace kdy jí víc potřebuje nebo jí uklidňuje či vytěžuje Bía, případně teď Kůže.
cca 03/12 Dneska cestou z procházky se Lara začmuchala do křoví a ze spleti větviček vytáhla někým jiným, zapomenutý balonek svého oblíbeného typu. To by na čsv ještě nebylo tak zvláštní, že si vyčuchají pro ně atraktivní věc. Že je tou atraktivní věcí balonek, to už je zvláštnější, ale nejvíc to korunovala tím, že balonek chytla do huby a zbytek cesty si ho nesla po ulici, čímž více než čsv připomínala spíš labradora nebo tak podobně. :o) O to víc mě to potěšilo zrovna u Lary, kterou jsme aport učili hrozně dlouho, protože prostě odmítala cokoli krom žrádla nebo něčeho na kousání vzít do huby, nedej bože to nějak déle držet nebo dokonce nést!! Postupně se to naučila právě na těhle balonkách z pěnové gumy a díky nim, Carlosově trpělivosti a dostatku odměnek teď bere aportování jako příjemnou kratochvíli pro krácení dlouhé chvíle a samozřejmě ukájení u ní skoro neustálého hladu. To že si ale cizí ztracený balonek sama najde, sebere a nese, mě naprosto dostalo!!!
Včera jsme už Laře postavili bedničku na štěňátka, pže zbývá necelých 14 dní do narození Céček. Dění okolo pozorovaly obě holky už od přinesení prkýnek a dělaly, že přesně ví o co jde. Lara, jak to vypadá, opravdu jen čekala na to, až to bud hotové. Jen co se to začalo bedýnce podobat, i když ještě Carlos okolo pobíhal s metrem a vrtačkou a bedýnka zdaleka nebyla na svém konečném místě, zalehla do ní aby jí vyzkoušela! :oO Tím mě zas po delší době naprosto dostala, ale je vidět že už je opravdu inteligentní a zkušená!! A mimo jiné mě potěšilo i to, že tentokrát snad s bedýnkou opravdu počítá a tak tajně doufám, že by nám nemusela na zahradě nic poddolovat, jak se to stalo loni při budování nory na štěňátka. Pravdou je, že letos už holky na zahradě vybudovaly malé metro, takže to už by mě asi stejně nerozházelo..
9/8/12 Lara už je poměrně zkušená, celkem vyklidněná, i když legraci si ráda užije vždycky a někdy dokonce užitečná! Například poměrně dobře stopuje a už několikrát nám našla nějakou naší opravdu ztacenou věc někde venku. Také se jí dá celkem věřit při hledání cesty po tmě a nechat se tudy vést. Kůže to ví sice stejně dobře, kudy vede známá cesta v úplně tmě nebo kudy vede značka po níž někdo před námi šel, ale furt jí ještě víc lákají třeba stopičky zvířátek :o)
Vtipný taky je, že působením ukecané Kůže a trochu možná i věkem se nám Lara pěkně rozmluvila a už taky komentuje kde co a ne jen že má hlad a že nechce být doma sama(jako dřív).
Obrany Laru moc neberou, proč by si taky měla nechat strkat do huby nebo se dokonce hnát za něčím co už někdo v hubě měl(ona přece nikdy neoblibovala v hubě nějaký zbytečnosti)! Ale takové hlídání, což zkusila letos na táboře vlastně poprvé, to je jiná věc, to jí jde velmi dobře, kor když je v batohu salám! :oD
Z Laruše se stal hroznej stoik, ani rány z děla a vřava okolo jí nerozhází, jak jsme nedávno vyzkoušeli na jedné historické bitvě. :o)
